KDO CHCE, HLEDÁ ŘEŠENÍ, KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVODY.




PORADNA ZDRAVÍ VLHOVÁ

Čs. armády 219/20
Bílovec, 743 01
IČO: 69622361

Tel: +420 728 738 694
Email: hana.vlhova@seznam.cz
Web: www.poradnavlhova.cz

Objednávky na tel: 728 738 694
(prosím upřednostnit formu SMS,
případně volat mezi 16-18h) a nebo použijte kontaktní formulář níže.


KONTAKTNÍ FORMULÁŘ







SPAM ochrana = 1 + 1




PROVOZNÍ DOBA

Vzhledem k četnosti požadavků z terénu
lze od 1.11.2016 poradnu využít pouze
po telefonickém či elektronickém objednání.
Děkuji za pochopení, H. Vlhová

Pondělí 08,00 – 18,00
Úterý 08,00 – 18,00
Středa 08,00 – 18,00
Čtvrtek 08,00 – 18,00
Pátek 08,00 – 18,00

ZMĚNY V PROVOZNÍ DOBĚ












VÁŽENÍ NÁVŠTĚVNÍCI,
OMLOUVÁME SE VÁM, ALE NAŠE WWW STRÁNKY AKTUÁLNĚ PROCHÁZEJÍ OBSAHOVOU REKONSTRUKCÍ




Hned v úvodu nutno podotknout, že všechny druhy služeb směřují k tomu, aby se člověk, kterému je služba poskytována (případně osoba blízká) naučil pomoci si vlastními silami, což vede jednak ke zvýšení jeho sebekontroly a odpovědnosti a jednak k úspoře jeho financí. Jedinou podmínkou tohoto principu je ochota člověka spolupracovat a převzít zodpovědnost za svůj zdravotní stav. Bez tohoto přístupu samotná služba ztrácí význam a z hlediska dlouhodobého udržení si či navrácení zdraví je prakticky zbytečná. Cílem každé návštěvy či konzultace je tedy předat dotyčnému potřebné informace, rady, doporučení, či jej naučit potřebným úkonům, které ke zvládnutí svých potíží potřebuje. To vše se děje za předpokladu oboustranné otevřenosti a aktivity. K rozplétání dlouhodobých potíží jsou využívány jak klasické, tak i alternativní metody. Zde je na místě říci, že v tomto případě nehledáme diagnózu, hledáme řešení. Aby řešení bylo co nejefektivnější, často žádáme o spolupráci praktického či odborného lékaře. Společnými silami ve většině případů dojdeme k efektivnímu řešení daného problému.

Poradna zdraví vznikla jako důsledek dlouhodobých zkušeností a jako taková je zaměřena na pomoc lidem, kteří z důvodu zhoršující se či dlouhodobě nepříznivé situace mohou dojít až na okraj svých sil, což následně vede k úzkostem, depresím, ztrátě kondice, sociálních vztahů až k izolaci dotyčného a zde už je jen krůček k beznaději a vyhoření.

KDO NEJČASTĚJI O POMOC ŽÁDÁ?

Lidé pečující o osobu blízkou – rodinní příslušníci, případně jiní neformální pečovatelé. Roli pečovatelů většinou přijali poté, co jejich příbuzný ukončil pobyt v nemocnici a jeho zdravotní stav vyžaduje další péči, kterou sám nezvládne. Často také nastává situace, že člověk, který doposud péči zvládal, postupně ztrácí schopnost či sílu o sebe dále pečovat a vyžaduje pomoc druhé osoby. V tomto případě musí proběhnout šetření v místě poskytování péče, kde je potřeba identifikovat stěžejní oblasti pomoci (sociální, zdravotní, materiální, instrumentální) a následně pak kontaktovat pracovníky v dané oblasti. Je možno pomoci zprostředkovat kompenzační pomůcky, postel, konkrétní službu, naučit pečujícího jak s blízkým manipulovat, jak polohovat, jak podávat léky, jak provádět hygienu, jak rehabilitovat apod.

Lidé s pohybovým omezením – kterým schází vhodné kompenzační pomůcky (polohovací postel, sedáky, madla, chodítka apod.) Velmi často vlastní interiér vyžaduje drobné úpravy (jiné rozmístění nábytku, noční světlo, odstranění či fixování koberců a předložek, živá zvířata v bytě, o něž lidé zakopávají apod.) V tomto případě můžeme pomoci praktickými radami, případně pomoci se zajištěním kompenzačních pomůcek. Některé lze získat předpisem u praktického či odborného lékaře, některé lze zapůjčit a některé je nutno zakoupit. Správná technika a postup mnohdy zdánlivě neřešitelný problém vyřeší.

Senioři obávající se pádů – pokud žije člověk sám, nebo bývá sám po většinu dne výrazně se zvyšuje riziko pádů a především jejich následků. V tomto případě je možno zajistit 24h monitoring pohybu cestou instalace pohybového senzoru. V případě, že senzor delší dobu nezaznamená pohyb, automaticky je kontaktována rodina či jiná osoba blízká. Jde sice o placenou službu, ale poplatky nejsou vysoké, měsíčně činí cca 300Kč. Tuto službu pomůžeme zprostředkovat.

Lidé s nehojícími se ránami – nejčastěji jde o bércové vředy, diabetické defekty (tzv. dia noha), ischemické defekty, kožní výsevy, atopické ekzémy apod. Praxe ukazuje, že takto postiženým lidem ve většině případů zcela scházejí informace a zručnost. Buď nechávají hojení zcela v rukou lékařů a sester, nebo si převazy zajišťují sami za vydatného poradenství lidí v blízkém okolí. Obě varianty jsou však stejně nešťastné. Je potřeba převzít zodpovědnost za hojení a aktivně se začít na procesu hojení podílet. My můžeme dodat potřebné informace, rady, doporučení a naučit nemocného či jeho rodinu efektivním převazům. I tyto intervence se dějí ve spolupráci s praktickými či kožními lékaři. V případě, že je na vše nemocný sám a není schopen převazy svépomocně zajistit, lze cestou praktického lékaře zajistit pomoc sestry domácí péče.

Lidé s chronickými otoky, lymfedémem – otoky dnes trpí velké procento populace. Některé otoky souvisejí se srdečním onemocněním, některé s ledvinami a velmi často se objevují jako následek poruchy lymfatického systému (tzv. lymfedém), který může při neléčení přejít až do tzv. elefantiázy (sloní nohy). Opět ve spolupráci s lékaři lze zvolit vhodnou cestu k jejich zmírnění (úprava životosprávy, dietetika, vhodný pohybový režim, manuální lymfodrenáže, bandážování). Našim cílem je v rámci konzultací naučit nemocného vše, čím může své postižení eliminovat. V tomto případě jde o automasáže, používání vhodných potravin, bylin, pohybový plán s respektem na aktuální možnosti dotyčného apod.

Po 6 měsíčním provozu zaznamenává organizace poradny a s ní i tyto stránky podstatné změny.

Od 1.2. 2017 je služba registrována u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje pod č.j. 4977/2017. Bylo tak uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve vlastním sociálním prostředí dané osoby. Proto největší pozornost a péče bude dále věnována právě terénní péči. Tato služba nezastupuje klasickou „domácí péči“. Cílem je zde spíše zajistit koordinaci terénních služeb.

Koordinátor terénní zdravotně-sociálních služeb

S pozicí koordinátora se dnes potkáváme na každém kroku. Téměř každá organizace, složka či služba má svého koordinátora. Jenže v oblasti poskytování terénních zdravotních či sociálních služeb je to jiné. Existuje řada registrovaných i neregistrovaných organizací, poskytujících lidem v terénu pomoc. Je ale tato pomoc skutečně tak efektivní, jak by měla? Jak je to vlastně s dostupností těchto služeb? Kdo a jak péči poskytuje a kdo jí hradí?

Domácí zdravotní péče: tato služba je poskytována organizací, nebo fyzickou osobou, oprávněnou zdravotní službu poskytovat. Znamená to, že sestra, která do domácnosti přichází provést určitý výkon, musí být kompetentní, kvalifikovaná, s platnou registrací. K pacientovi domů může přijít na základě vydání „poukazu na domácí péči“, kterou může vydat pouze praktický lékař (na dobu nejdéle 3 měsíců) nebo lůžkové oddělení, které daného pacienta propouští do domácího ošetřování, a to pak má platnost pouze na 14dní. Do poukazu lékař uvede konkrétní výkony, které je nutno u pacienta doma zajistit. Tyto výkony jsou v plné výši hrazeny zdravotní pojišťovnou, ale také jsou ZP striktně časově omezeny. Dle náročnosti výkonu se časová dotace pohybuje od 15minut (např. odběr krve) do 60min (např. převaz rozsáhlých dekubitů u imobilního pacienta). U těžkých stavů je možná maximální časová dotace 3hodiny denně. Z toho vyplývá, že sestra v domácím prostředí má jen velmi málo času, který může s pacientem strávit. Je nucena dodržet čas, vymezený pojišťovnou, a tak je téměř nemožné, aby daného nemocného ještě něčemu učila, vysvětlovala či aktivizovala jeho blízké.

Pečovatelská a asistenční služba: je poskytována registrovanou pečovatelskou službou a hrazena je podle Zák. 108/2006, Sb. Zákon o sociálních službách, který vymezuje maximální úhradu za službu, a to částkou 130Kč/h. Tuto částku tedy hradí samotný žadatel o službu, nejčastěji ke krytí plateb využívá příspěvek na péči. Ten byl od 1.8.2016 zvýšen podle stupně, který byl danému člověku přiznán (1st. 880Kč, 2.st. 4400Kč, 3. st. 8800Kč, 4. st. 13 200Kč. ) Z toho vyplývá, že ani pečovatelka nemá prostor k potřebné edukaci, instruktáži či aktivizaci nemocného či jeho blízkých (není ani kompetentní k poskytování poradenství). Vzhledem k tomu, že pacient si každý výkon hradí ze svého, velmi bedlivě hlídá čas, který u něj pečovatelka stráví. Většinou člověk požaduje jen zajištění nezbytné pomoci a pak už raději vidí pečovatelce záda. Je to ale pochopitelné. Více času by měla snad jen asistentka (ta zůstává u dané osoby nejméně 4h denně), ale ta zase není kompetentní edukace či instruktáže provádět.

Sečteno, podtrženo – v terénu není nikdo, kdo by zhodnotil nemocného, zda-li je schopen a ochoten provádět potřebné intervence a vůbec zda-li je schopen dodržovat léčebný režim v rámci svého sociálního prostředí. A co je neméně důležité, zda-li má vůbec podmínky, vhodné pro zajištění péče. Mnohdy se totiž setkávám s tím, že pacient odchází domů z nějakého zařízení a vůbec neví, jak a co má dělat dále. V propouštěcí (ale i ambulantní) zprávě si pak jen v závěru přečtu větu: „Pacient byl poučen o režimových opatřeních. S dalšími kroky souhlasí“. Ale praxe je zcela jiná!!!

Příklady z praxe:

Jako přiklad lze uvést provedení excelentní operace srdce u seniorky 82let, která byla před infarktem zcela soběstačná, mobilní. V období rekonvalescence je však zřejmé, že její RHB bude vyžadovat delší čas, než se původně myslelo. Domů nemohla, žila sama a k dceři také ne, protože byla zaměstnaná, měla malé děti a malý byt. Byla proto přeložena na LDN, kde ovšem rehabilitovala z kapacitních důvodů fyzioterapeutek jen 2x týdně 15 minut. Během krátké doby se její kondice velice zhoršila, vytvořily se dekubity a paní to vzdala. Domů už se nedostala.

Jiný případ popisuje staršího muže/diabetika, kterému specialisté provedli velmi náročný výkon na bércových tepnách, aby podpořili hojení defektu na palci nohy. Výkon proběhl opět velmi úspěšně, rehabilitace probíhala dle očekávání dobře, převazy se prováděly denně. Za nedlouho byl pacient propuštěn do domácího ošetřování, na kontroly docházel ambulantně co 14 dní. Jenže už týden po propuštění se defekty opět začal „kazit“, pacient dostal teploty, následně antibiotika a převazy se prováděly 2x týdně. Po využívání antibiotik došlo ke zlepšení stavu, kontroly opět byly co 14 dní. Zanedlouho ovšem došlo k dalšímu zhoršení stavu končetiny. Situace se opakovala včetně dalšího balení antibiotik. Lékaři usilovali o zlepšení stavu změnou lokálního krytí, ordinací silnějších antibiotik. Ale ke zlepšování docházelo jen velmi pomou. Při další progresi jsem po domluvě s lékaři podiatrie IKEM provedla šetření u pacienta doma. Zjistila jsem, že v rámci úspor používá k převazům opakovaně jeden obvaz, který pere v ruce a suší na radiátorech. V bytě 2+1 žijí mimo něj a manželky ještě dva psi, v koupelně, že je vana, ze které dotyčný nemůže vstát, proto se umývá celý v lavoru (tedy včetně postižené končetiny). Z toho plyne, že řešením nebyla změna lokální ani celkové léčby, ale změna v přístupu pacienta. Objektivizovat by se v tomto případě příčina nepodařila, nebýt šetření v místě bydliště kompetentní osobou. Je tedy patrné, že provázanost a výměna informací terénních pracovníků a lékařů je více než nutná!!!

Proto je naší snahou objektivizovat jednak podmínky, ve kterých dotyčný žije, posoudit jeho kompetence, schopnosti a možnosti v domácím prostředí a následně propojit všechny dostupné registrované služby, které by mohly svou pomocí přispět k maximálně efektivní péči, založené na spolupráci s nemocným a jeho rodinou. Proto usilujeme o zavedení pozice koordinátora terénních zdravotně-sociálních služeb, který by měl dostatek prostoru, kompetencí, znalostí a zkušeností k tomu, aby znovu propojil dvě klíčové oblasti, a těmi jsou oblast zdravotní a oblast sociální. V minulosti tyto dvě služby šly vždycky ruku v ruce, což bylo zcela logické. Později se tyto složky oddělily, což rozhodně nebylo šťastné řešení. Spolupráce mezi zdravotníky a sociálními pracovníky musí být velmi úzce provázána a v mnoha místech se musí doplňovat. Pak může být péče skutečně komplexní a přitom individuální a efektivní. Přitom to nevyžaduje mnoho – jen propojit stávající registrované organizace a dát zelenou pozici koordinátora. Výsledky takto organizované práce jednoznačně ukazují také na finanční úsporu v obou oblastech, protože řádně edukovaný pacient s dostatečnými znalostmi a manuálními zručnostmi je schopen si ve většině případů pomoci sám, případně využít pomoci rodiny.

Výsledky dosavadní péče

Důvody registrace: K tomuto kroku nás vedly skutečnosti, které podstatně ovlivňují poskytování komplexní terénní péče. V mnoha regionech MSK (včetně jiných krajů ČR) není mezi jednotlivými složkami terénní péče dostatečná provázanost. Služby sice existují (některé kvalitnější, některé méně kvalitní), ale lidé o jejich možnostech většinou nevědí, nebo nemají dostatek sil, kompetencí či možností službu efektivně využít. Své potřeby si zajišťují svépomocně, jak umí nejlépe, nebo služby požadují po lidech v sousedství, mnohdy starších a více nemocných, než jsou oni sami. Každopádně takto zajištěné služby postrádají veškerou efektivitu a mnohdy i důstojnost. Přitom stačí většinou provést důkladné šetření a vytvořit skutečně efektivní individuální plán pro danou osobu, na jejímž plnění se pak podílí stávající dostupné služby a organizace. Příkladem takto fungujícího celku může být obec Poruba, Karviná nebo Starý Jičín. V těchto místech se velice úzce podařilo provázat péči praktických lékařů, domácí péče, pečovatelské služby či asistence, sociálního odboru, sociálních pracovnic, Armády spásy, Charity a především pak samotných seniorů a pečujících osob.

Nejčastěji řešené problémy: Instruktáže k jednotlivým výkonům: nejčastěji se jedná o zaučení pečující osoby při nácviku posazování, chůze, polohování na lůžku s využitím vhodných kompenzačních pomůcek. S eliminací rizik při nácviku pohybu úzce souvisí právě drobné úpravy v bytě, včetně odstranění prahů. Dalšími častými výkony jsou převazy ran. Zde byly zaučeny na dvě desítky pacientů s nehojícími se ranami, vyžadujícími časté převazy. Ve většině případů byli lidé schopni o rány pečovat svépomocně či za pomoci rodinného příslušníka. Pouze ve dvou případech byla cestou praktického lékaře sjednána domácí zdravotní péče. Dva seniory bylo zapotřebí opakovaně edukovat a instruovat v aplikaci injekční formy léků proti srážení krve. Oba přes svůj vyšší věk (82 a 76let) výkon bez problémů zvládli. Doplňkové intervence často směřovaly do oblasti poradenství k udržení si fyzické i duševní kondice (strava, pitný režim, byliny, cvičení, relaxace, řešení nespavosti apod.)

Nutnost drobných úprav v bytě: při důsledném šetření v bytě nemocného či postiženého často chybí „drobnosti“, které výrazně usnadní pohyb. Jde o instalaci madel nejčastěji v koupelnách a toaletách, předpis nadstavců na WC či sedáků do vany. Málokdo ví, že jak sedáky, tak nadstavce lze předepsat na poukaz. Kompetentní k tomu je praktický lékař. Mezi sedáky je však rozdíl (nejen v ceně) proto je potřeba zvážit, který sedák je pro daného nemocného vhodný. Další častou úpravou je odstranění prahů v bytě pohybově postižené osoby z důvodu používání např. chodítek a berlí.

Zajištění kompenzačních pomůcek: většinou šlo o zajištění elektrických polohovacích postelí, dále chodítek, mobilních klozetů, toaletních křesel, antidekubitálních matrací, inv. vozíků a dalších. Všechny pomůcky se dařilo zajistit během 24-48h s možností vyzkoušení si, zda-li pomůcka vyhovuje. Poté byla zajištěna buď cestou praktického lékaře (vypsáním poukazu) nebo si jí dotyčný koupil sám.

Zprostředkování sociálního šetření: nejčastěji v případech, kdy dotyčný žije sám, případně s partnerem, který již péči nezvládá a je potřeba zajistit pečovatelskou službu či asistenci (nákupy, úklid, donáška obědů). Není však výjimkou, že rodina se na péči s nějakého důvodu odmítá podílet. Naší snahou je samozřejmě rodinu do péče aktivně zapojit. Pokud se však naše snaha míjí účinkem, tak v rámci kompetencí je nutno kontaktovat sociální odbor a ten vyšle do rodiny kompetentního sociálního pracovníka. Sociální pracovník je oprávněn blízké kontaktovat a situaci společně řešit. Jsou ale také případy, kdy osoba žije ve společné domácnosti s dalšími členy rodiny a ti přesto o blízkého nepečují. Jsou-li vztahy v domácnosti napjaté a je patrný sociální diskomfort, opět kontaktujeme sociální pracovnici, která v rámci svého místního šetření navrhuje další kroky.

Aktivizace: jde o výkony, zaměřené na činnosti, které dotyčná osoba zvládne pochopit, které ji baví a motivují k pozornosti, přemýšlení a udržení si alespoň dosavadní kondice. Mezi tyto činnosti patří např. skládání jednoduchých puzzle, hraní pexesa či jiných stolních her, práce s legem, luštění křížovek, četba, reminiscence a další metody. Takto jsou nejčastěji aktivizováni lidé s Alzheimerovou nemocí, u kterých se takto snažíme alespoň pozastavit rychlý vývoj této nemoci. Velmi dobrá spolupráce v této oblasti je s pracovníky Armády spásy, kteří tyto aktivizace v domácnostech zajišťují. Jinou formou aktivit je stacionář, který Armáda spásy provozuje a kde lidé z Ostravska mohou své blízké, vyžadující stálý dohled vozit, když potřebují prostor pro vyřízení svých osobních záležitostí, či chvíli na odpočinek.

Zajištění trvalého monitoringu pohybu: jde o službu, kterou zajišťujeme cestou Slezské Diakonie. Ta již několik let poskytuje 24hodinovou péči osobám ohroženým pády, a to pomocí služby DORKAS. Jde o instalaci malé krabičky, která se uchytí na stěnu v místech nejčastějšího pohybu seniora a dále senzor, který má senior umístěn buď ve formě řetízku či náramku na svém těle. V případě ohrožení má senior možnost kdykoliv stisknutím tlačítka na senzoru kontaktovat pracovníka Call centra DORKAS, který následně kontaktuje osobu blízkou. V případě, že v bytě není delší dobu zaznamenán pohyb (např. upadne-li senior) pracovník DORCAS sám kontaktuje nejprve seniora, když se spojení nezdaří, tak opět osobu blízkou. Takto je zajištěn senior nepřetržitě, čímž se minimalizuje možnost neposkytnutí včasné pomoci v případě náhlého kolapsu, pádu apod.

Přehled ostatních činností:

Setkání se seniory: bylo realizováno 18 setkání v oblastech Karviné, Ostravy-Poruby, Bílovci, Starém Jičíně a Praze. Tato setkání jsou vždy velmi vstřícná a milá. Senioři se velmi intenzivně zajímají o to, jak si sami mohou pomoci v případě vzniku nemoci či pohybového deficitu. Zajímají se o prevenci, o problematiku zdravé výživy, detoxikace, energetických cvičení a pohybu vůbec.

Tematické přednášky: uskutečnilo se 22 přednášek na odborné téma. Pouze 2 byly pro odbornou veřejnost, zbývající přednášky byly adresovány laikům. Zazněla témata jako: bolest, péče o nehojící se rány, péče o diabetickou nohu, prevence diabetu, energetická cvičení, jak předcházet poškození nohou, co je lymfedém a jak mu předcházet, samomasážní techniky a další. Suverénně největší zájem bývá ve všech zmíněných lokalitách o informace v oblasti lymfatického systému, energetických cvičení (či kung) a nácvik samomasážních technik.

Společné instruktáže, energetická cvičení a nácvik automasážních technik: Zde je nutno podotknout, že jde skutečně o nejvíce vyhledávané činnosti. Především senioři se zde projevují velmi aktivně a všechny techniky jim jdou skutečně velmi dobře. Na společných setkáních provádíme praktické ukázky s následným nácvikem např.: bandážování, správné techniky dýchání, automasáží lymfatického systému a další. Účast na těchto setkáních bývá skutečně obrovská a zpětná vazby velmi pozitivní.